Koupit kapra, prodat duši…

Povídka o jedné vánoční tradici

Milujeme advent. Na pouličních trzích září světýlka, voní svařák a je slyšet cinkání zvonečků … nebo to možná pan prodejce seká rybí hlavy u stánku?

Naložena do kádí, umačkaná, umučená, lapající po vzduchu, přes několik týdnů nekrmená stvoření, odkázaná být symbolem křesťanského svátku pro věřící nebo jen společensky naladěné milovníky tradic a hostin. Utrpení kapra je paradoxním popřením všeho, pro co se modlíme, a proč vlastně zapalujeme svíčky na adventním věnci. Zraněné ryby, dusící se v igelitce na cestě do vany s chlorovanou vodou – aby se staly zábavou pro děti, než budou laicky a podomácku zabity, často ze zvědavosti. Mlčenliví martyři kouzelné doby adventního konzumu.

To, že ryby nekřičí, neznamená, že nejsou schopny pociťovat bolest a strach. Možná to jsme my, lidé, kdo je není schopen slyšet, vnímat a pociťovat soustrast.

Pouliční masakr kaprů není až tak prastará česká tradice, aby se z toho stalo dogma pro celou budoucí existenci našeho národa. Zvyk dát si kapra na Štědrý den k nám doputoval z nedalekého Rakouska až v 19. století. Tradice smažit kapra v trojobalu má bezmála 70 let. Co asi jedli Češi po staletí?

Ryby se totiž na stolech našich předků na štědrovečerní tabuli prakticky nevyskytovaly. Jedly se především polévky a luštěninová jídla – hrách či „pučálka“, houbové omáčky, čočka, „kuba“, sušené a vařené ovoce, krupičné a kukuřičné kaše polité medem nebo sirupem. Taková prostá a skromná jídla (vícero různých menších pokrmů na stole) zaručovala strávníkům hojnost na celý příští rok. Ryby byly nejprve záležitostí bohatých měšťanů. Mezi venkovany a nižšími vrstvami obyvatelstva se tento zvyk rozšířil až po první světové válce. K jeho popularitě přispěla především nízká cena kapra z velkochovu a dobová záliba ve smažených (a tučných) jídlech. A máme tu každoroční vánoční marketing o tradicích kapříků “jako za starých časů”.

Takové kádě, plné polomrtvých ryb, každoročně přinášejí hojnost a štědrého ježíška v první řadě majitelům “kaprobyznysu”. A my jsme byli poučeni schovávat si šupiny pod talíř…

Letos, než si stoupnete do fronty pro tradičního vánočního kapra a budete se těšit na pohodu svátků ve svátosti a pokoře, zeptejte se především sami sebe – přiblížím se Bohu, jestli někomu odepřu svobodu a vezmu život? Vejde do mého domu klid a mír, pokud nemám soucit se živými bytostmi? Smím prosít o milost, dokud sám způsobuji utrpení a bolest? Patří vůbec násilí ke křesťanskému svátku?

Ryba jako taková je symbolem našeho náboženství. Oslavte prosím letošní Vánoce symbolicky – s perníčky ve tvaru rybky a se schovanou mincí místo pravých šupin. Efekt pro hojnost to má stejný, ale dopad na karmu nezanedbatelný.

Kam pro více informací:

Co možná nevíte o vánočním kaprovi (Otevři oči, z.s.)

Vánoce zvířat  (Otevři oči, z.s.)

Vánoční recepty bez krutosti 

Zdroj textu: Ekoista.cz